Zkušební normy pro povrchovou úpravu dřeva a dřevěných materiálů

DIN 4102: Požární odolnost / Obtížná vznítitelnost

Obtížně vznítitelné nátěrové hmoty (norma DIN 4102-B1) smějí být použity pouze na povrchu dřevěných materiálů odzkoušených podle DIN 4102-B1, aby bylo možno splnit zkušební kritéria. Na jiných podkladech je považována za splněnou pouze část této normy DIN 4102-B2. Zároveň je nutno přesně dodržovat předepsaná nanášená množství.

Přiřazení požární charakteristiky stavebních materiálů je podle DIN 4102, část 1 následující:

Třída stavebních materiálů A   … Nehořlavé stavební materiály
Třída stavebních materiálů B   … Hořlavé stavební materiály
Třída stavebních materiálů B1 … Obtížně vznítitelné stavební materiály
Třída stavebních materiálů B2 … Normálně vznítitelné stavební materiály
Třída stavebních materiálů B3 … Lehce vznítitelné stavební materiály

V souvislosti se zavedenímtéto normy pozbyly platnost následující dvě starší normy
TPF (náhrada TL 8010-312) “Vznítitelnost” a VTL A-O53 “Obtížná vznítitelnost”, které se ve starších dokumentech také ještě někdy vyskytují.

DIN 53160: Odolnost vůči slinám a potu – zkouška např. u dětských hraček a dětského nábytku

Podle této normy se zkouší možné odbarvení či probarvení (např. mořidel pod bezbarvými laky) při kontaktu se slinami a potem.

Zkouška se provádí tak, že zkušební substancí nasycený filtrační papír je přiložen po dobu dvou hodin při teplotě 40°C na povrch hotové vyzrálé povrchové úpravy, která má být prověřena. Nedojde-li k zabarvení filtračního papíru, je nátěr považován za vyzkoušený podle normy DIN53160 (odolný slinám a potu).

DIN 68861: Zkouška povrchu nábytku

Jedná se o rozsáhlou normu sestávající z několika částí, podle které se hotová a vyzrálá povrchová úprava zkouší mimo jiné na vliv suchého a vlhkého tepla, na zatěžování různými chemikáliemi, na odolnost proti poškrábání, na odolnost vůči otěru, na odolnost cigaretovému žáru.

Podle výsledků zkoušek se podle části 1 jednotlivé materiály klasifikují do zátěžových skupin tak, že označení 1 A získá nejvíce odolná skupina materiálů a až po označení 1 F, které nese nejméně odolná skupina materiálů.

Například chemicky vytvrzované nátěry, to jsou 2K lakové systémy, které se skládají z laku a příslušného tvrdidla smíchaných v přesně daném poměru, dosahují zařazení do skupiny 1 B. Nátěrové hmoty, schnoucí jen na fyzikální bázi, to znamená vypařováním použitého rozpouštědla, dosáhnou obvykle pouze zátěžové skupiny 1 C.

Zkouška je prováděna 27 různými zkušebními substancemi, jako jsou např. nápoje (voda, pivo, červené a bílé víno, Coca-Cola, černá káva, černý čaj, kondenzované mléko), jídlo (máslo, olivový olej, hořčice, cibule, roztok soli), rozpouštědla (benzin, aceton, směs ethyl-butylacetát), kyseliny (kyselina octová, kyselina citrónová), ethylalkohol, čpavková voda, rtěnka, náplň do černé propisovačky, obvyklé domácí čistící a desinfekční prostředky apod., kterými je povrch zatěžován po stanovenou dobu v rozsahu od 2 minut po 16 hodin podle druhu substance.

Porovnává se stupeň poškození povrchu dovolený normou se skutečným stupněm poškození v rozmezí od stupně nula do stupně pět. Stupeň poškození 0 znamená žádné viditelné poškození povrchu a při stupni 5 je zkušební plocha velmi silně poškozená nebo zničená. Pro zařazení do dané zátěžové materiálové skupiny musí vyhovět výsledek zkoušky u všech substancí požadavkům normy nebo být lepší.

EN 71, část 3, evropská norma – Migrace těžkých kovů

Tato norma, která vychází z dřívější normy DIN 71, část 3, stanoví migraci škodlivých substancí v nátěrech. Zkoumají se například migrace částic těžkých kovů jako olovo, chrom, kadmium, barium atd.

Extrakcí je simulován trávící proces v lidském těle a jsou získávány informace o rozpuštěných látkách. Dokazatelné extrahované elementy jsou kvantifikovány. Při tom nesmějí být překročeny mezní hodnoty nebezpečných látek.

§ 35 Zákona o předmětech přicházejících do styku s potravinami a spotřebním zbožím

Pokud mají být nátěrové hmoty použity k povrchové úpravě dřevěných ploch skladovacích zařízení, které přicházejí do kontaktu s potravinami, měl by nejdříve nezávislý zkušební ústav potvrdit nezávadnost těchto nátěrových hmot, podle § 35 Zákona o předmětech přicházejících do styku s potravinami a spotřebním zbožím.

Zkouška se prování ve třech oblastech:
1. Migrační test
2. Kvalitativní a kvantitativní vyšetření migrovaných elementů
3. Senzorická zkouška (chuťový test opírající o DIN 10955)

Výsledky testování jsou zaprotokolovány ve zkušebním osvědčení a potvrzují nezávadnost.