Dubové dřevo obsahuje velké množství vnitřních látek, zejména tzv. tříslovinné kyseliny, která dubovému dřevu bez povrchové úpravy umístěnému ve vnějším prostředí pomáhá odolávat vlivům okolí. Po nanesení povrchové úpravy, která dokonale zamezí vstupu vody (jíž přinášejí klimatické podmínky) do dřeva, se vliv těchto vnitřních látek nijak neprojeví. Potíže mohou nastat u dřeva s velmi vysokým obsahem těchto vnitřních látek (tento obsah se liší v různých kmenech i v různých místech kmenu) tehdy, když voda pronikne čelním dřevem nebo např. prasklinou v podélném dřevě dovnitř. Pak se může stát, že tříslovinná kyselina smísená s vodou bude jako hnědá tekutina vytékat z těch míst, kudy voda dovnitř vnikla. Dále bude zevnitř vytlačována k povrchu pod nátěr a bude příčinou jeho destrukce v náchylných (více zatížených) místech, např. vodorovných plochách.
Dokonalé uzavření dřeva poskytuje tlustovrstvá lazura, která ovšem více zakryje přírodní strukturu dřeva, kresba dřeva není tak hezky vidět jako u klasických lazur. Souvislá vysoce odolná a téměř neprodyšná vrstva lazury, která na jedné straně vytváří silnou bariéru vlhkosti, jež by chtěla pronikat do dřeva, ovšem na straně druhé ta samá vrstva vytváří stejnou překážku i vodě, která se jakýmkoliv způsobem do dřeva už dostala (přes hrany, kolem spojovacího materiálu apod.) a nyní se snaží ze dřeva odejít. Když se potom ve dřevě nashromáždí více vody, než je žádoucí (dosahuje hodnot vlhkosti i přes 30%), může dojít k narušení soudržnosti mezi lazurou a povrchem dřevěného výrobku (vytváří puchýřky, které mohou být naplněné vodou), případně k poškození dřeva plísní či hnilobou, což postupně vede k lokální destrukci výrobku. Dílo zkázy dokončí sluneční záření: u tmavých odstínů se povrch ohřeje až na 70°C a voda pak má vlivem tepla snahu se ze dřeva co nejrychleji odpařit. Narazí však na téměř neprodyšnou překážku v cestě ven. Navíc vysoká vlhkost, vysoká teplota a světlo rychle podporují hnilobu. V zimě zase vlhkost pod lazurou kondenzuje a zmrzne, tím způsobí odtržení lakového filmu od podkladu. Čím tlustší a neprodyšnější je ochranná lazura, tím vyšší je riziko poškození dřeva hnilobou, protože v exteriéru nelze plně zabránit vniku vody do dřeva. Trpí především vodorovné plochy (deska stolu nebo lavice, okapničky na okenních křídlech apod.), jejichž namáhání vrcholí hlavně v té době, kdy na deštěm nebo sněhem namočenou plochu zasvítí slunce a každá jednotlivá kapka působí jako lupa.
Velký vliv na poškození dřeva mohou mít i konstrukční chyby, které umožňují, aby se na některých místech zdržovala stojící voda nebo sníh (všechny hrany zaobleny min. R 3 mm a vodorovné plochy zešikmeny min. 15°, čelní plochy dřeva zakryty nebo velmi dobře uzavřeny), dále také kvalita použitého dřeva - méně jakostní dřevo jednak obsahuje více přirozených vad (suky, trhliny, nepravidelnosti růstu) a jednak je náchylnější k tvarovým deformacím, praskání apod.
Pokud bychom nebrali v úvahu estetickou roli výrobku, mohli bychom nechat dřevo bez chemické povrchové úpravy. Neupravené dřevo ve vnějším prostředí zešedne a popraská, ale bez vážnějších defektů může být výrobek funkční i několik desítek let. Na neošetřené dřevo působí jednak UV záření destrukcí buněčné stavby a tmavnutím dřeva, jednak voda, která má na svědomí vymývání měkkých letokruhů, vznik plísní a hniloby.
Dřevo v exteriéru bychom měli ochránit proti plísni, hnilobě a působení UV záření, tzn. co nejhlouběji do materiálu dopravit fungicidní látky a na povrch umístit pigment, který omezí pronikání UV paprsků. Dřevo je přírodní porézní materiál, který "dýchá" (střídavě přijímá a vydává vlhkost), námi dodaná povrchová úprava by měla tuto vlastnost zachovat - a to tím více, čím více vlhkosti a větší rychlostí bude muset pojímat a vydávat. Nátěr tedy musí být paropropustný, musí chránit před UV zářením a musí se co nejlépe spojit s podkladem.
Obsah předchozího odstavce však koliduje s vlastnostmi dubu popsanými v prvním odstavci (zabránění vstupu vody do dubového dřeva), z čehož vidíme závažnou komplikaci při povrchové úpravě dubu v exteriéru. V závěru nabídneme návrh postupu povrchové úpravy, bude však dále platit potřeba provádění preventivních prohlídek a údržby 1-2x ročně, budou se muset neprodleně provádět opravy případných i drobných poškození (jako je i poškrábání).
Návrh povrchové úpravy:
mezi všemi vrstvami povrchové úpravy je nutné provést vždy mezibrus papírem zrnitosti 240 a odstranit prach.